Okolní vinohrady a ovocné sady jsou zásobárnou pro občerstvení a obveselení nejen v době Slavností, ale i po celý zbytek roku. Hluk je známý zejména produkcí vína, slivovice a jako líheň mladých muzikantů. Nejen Hluk samotný, ale jeho široké okolí jsou bohatou folklorní oblastí, kde snad každá vesnička má svůj svébytný kroj, své zvyky a své nářečí, podle kterých se dají při troše pozornosti přesně rozlišit, byť by od sebe ležely jen pár kilometrů. Hluk je sice nejmladším městem na Slovácku, ale jeho historie je bohatší a sahá nejméně do 13. století, o čemž svědčí středověká tvrz, která je jednou z dominant města.
Dnešní družina jezdců se s jízdou na koni musí seznamovat, protože už to není jako dřív, že by jeli na koních vlastních. Chlapci si musí vybrat někoho, kdo bude jejich králem a taky koho pověří jakou funkcí v družině. Pážata obvykle a král zásadně jedou na koních bílých a jsou přestrojeni do svátečních ženských krojů s pentlením na hlavě. Ostatní jezdci jsou oblečeni do krojů mužských. V pravé holínce vysokých bot mají jezdci žerdě s červenými nebo oranžovými „tureckými“ šátky. Ráno si jezdci za doprovodu dechové hudby (zatím bez vyvolávání) přijedou k domu rodičů krále, kde je požádají o souhlas. Před radnicí pak následuje podobný ceremoniál, při kterém žádají starostu města o povolení konat jízdu králů. Teprve potom mohou za mohutného vyvolávání objet hlavními ulicemi město. Král má zahalenou tvář pentlemi a v ústech drží kvítek na znamení mlčenlivosti. Pážata jedou s obnaženými šavlemi a střeží krále. Pokud by byl družině uloupen král chlapci z některé okolní obce, byla by to velká ostuda a muselo by přijít na řadu výkupné ve formě vína nebo piva. Dříve to však ale bývalo naopak, to znamená, že Hlučané sami někde v okolí krále unesli a žádali za jeho propuštění odměnu.

„Žebráci“ jsou vybaveni proutěnými koši k ukládání darů za vyvolávání. Naturálie ve formě tekuté, například víno nebo slivovice, se nikam neukládají, ale přímo hned na místě konzumují.
Typickým prvkem výzdoby koní je v Hluku srdce na prsou koně, který je dále ozdoben papírovými růžemi a stuhami zapletenými do hřívy.
Slavnosti byly vždy projevem činnosti národopisných nadšenců, kteří organizovali nejen jízdu králů, ale i přehlídky krojů a další akce jako zajímavý a účinný příspěvek do pokladnice národní kultury a k posílení vlasteneckého cítění a regionálního povědomí. Tisíce spokojených návštěvníků nejen ze širokého okolí, ale z mnoha koutů světa (včetně rodáků žijících i za oceánem), zažívají při slavnostech pokaždé neopakovatelné chvíle, na které se hned tak nezapomíná.