Tito chápaví, inteligentní, empatičtí a trochu svéhlaví živočichové jsou pro nás ztělesněním velikosti, nezávislosti a síly… a současně nám dovolují nasednout na jejich drsně jemné hřejivé hřbety a vidět svět z osvobozujícího nadhledu. Nutí nás zapomenout na naše problémy, vnímat jemné signály jejich těla a srovnat rytmus vlastního organismu s ladnými pohyby těch respekt vzbuzujících a zároveň křehkých tvorů. „Člověk musí z hlavy na chvíli vypustit všechen zbytečný balast a koncentrovat se na komunikaci s koněm…, on vycítí, když je jezdec rozklepaný, nervózní, nesoustředěný nebo napjatý, nemá to rád, přiměje vás zklidnit se,“ říká Karel, šéf jedné velké firmy , který tráví všechny své vzácné chvíle volna ve stájích nebo na lukách valašských kopců ve společnosti některého ze svých věrných němých přátel.
„Můj syn trpěl kolem osmého roku úzkostmi a hyperaktivitou, měl problémy s pozorností ve škole, měli jsme s ním i určité výchovné potíže. Známí nám poradili zkusit něco na způsob hipoterapie, a tak jsme jej o prázdninách přihlásili na třítýdenní dětský tábor na jednom malém ranči. Kontakt s koňmi mu tak prospěl, že úzkostné stavy úplně zmizely a navíc schopnost porozumět těm velkým tvorům posílila i jeho sebevědomí,“ svěřuje své zkušenosti osmatřicetiletá Zuzana. Navíc se nestačila divit, jak obratně si její malý synek počínal v blízkosti koní, když jim kartáčoval srst, krmil je nebo čistil stáj.